Historie
Nadační fond „Sv. Cyrila a Metoděje“, založený k oslavě 1150 let příchodu věrozvěstů na Velkou Moravu.
Posláním a účelem Nadačního fondu „Sv. Cyrila a Metoděje“ je podpora a propagace vědeckých, kulturních a společenských akcí souvisejících s příchodem patronů Evropy sv.Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu a následným rozvojem české státnosti v 9. a 10. století.
Papež Jan Pavel II. prohlásil v roce 1980 sv. Cyrila a Metoděje za spolupatrony Evropy. Oba věrozvěsti ovlivnili zásadním způsobem křesťanský život tehdejších Slovanů nejen na Velké Moravě, ale také na Kyjevské Rusi, Bulharsku, Srbsku, Bělorusku, Chorvatsku a Polsku. 
Na Velké Moravě vytvořili písmo hlaholici a prosadili staroslověnštinu jako bohoslužebný jazyk. Cyrilometodějské dědictví bylo u nás tvrdě pronásledováno, udrželo se však u Bulharů, Srbů a Rusů, Ukrajinců a Bělorusů, tedy u slovanských pravoslavných národů. Avšak i pro náš národ, ačkoliv u nás bylo zničeno, mělo svůj veliký význam, neboť tím jsme se přičiněním svatého Cyrila a Metoděje stali křesťany a byli jsme ušetřeni násilného způsobu pokřesťanštění. Duchovní setbu východního a pravoslavného křesťanství v našich národech se již nikdy nepodařilo natrvalo udusit. Mimoto jsme nabyli v období cyrilometodějském takového národního sebevědomí, že jsme alespoň z větší části odolali nebezpečí odnárodnění, jemuž podlehli Polabští Slované. Neštěstím Polabských Slovanů bylo, že vypuzením svatého Gorazda a ostatních cyrilometodějských kněží z Moravy a pak i z Čech bylo znemožněno, aby cyrilometodějská myšlenka a církevní organizace pronikla do jejich země. Svátek svatého Cyrila se slaví v pravoslavné církvi odpradávna dne 14. února a svátek svatého Metoděje dne 6. dubna, tedy ve dny jejich zesnutí. Jejich společná slavnost se slaví v pravoslavné církvi dne 11. května. Společný svátek Cyrila a Metoděje se u nás slaví 5. července jako Den slovanských věrozvěstů.
Věrozvěstové byli na Velkou Moravu, která zahrnovala Českou kotlinu, Slovensko a Panonii povoláni knížetem Rostislavem, který chtěl šířit křesťanství v jazyku, kterým se na Moravě mluvilo. Dosud bohoslužby vykonávali pouze latinští kněží v latině nebo řečtině. Rostislav si uvědomil, že pokud má být křesťanství plně přijato lidmi, nemůže být do země uváděno misionáři, kteří kážou v cizím jazyce. Po neúspěšné žádosti o pravé učitele víry u římského papeže požádal Rostislav o misionáře z Cařihradu, aby položili základy vlastní církve na Velké Moravě.
Svatý Konstantin (Κωνσταντίνος, Konstantinos) zvaný též Konstantin Filosof nebo jen Filosof se narodil kolem roku 826 v Soluni a zemřel roku 869 v Římě. Byl profesorem filosofie v Konstantinopoli, roku 855 vstoupil do kláštera. Byl pouze mnichem, ačkoliv celý středověk byli oba bratři považováni za biskupy. Znovu vstoupil do kláštera před svou smrtí v Římě, kde přijal řeholní jméno Cyril. Svatý Metoděj (Μεθόδιος, Methodiosse) narodil v roce 815 také v řecké Soluni, zemřel roku 885 na Moravě. Starší bratr Konstantina byl zpočátku byzantským státním úředníkem, později mnichem a nakonec prvním moravským arcibiskupem. Bratři pocházeli z rodiny hodnostáře Byzantského císařství. Podle některých pramenů a na základě jejich znalostí slovanského jazyka se soudí, že jejich matka byla slovanského původu. Konstantin před odjezdem na Velkou Moravu sestavil písmo pro slovanský jazyk – hlaholici a společně s Metodějem přeložili do staroslověnštiny liturgické knihy pro konání bohoslužeb. Cyril a Metoděj přišli na Velkou Moravu 5. července 863. Byli velmi úspěšní, protože vedli kázání i vyučování ve staroslověnštině. Během několika let byli již duchovní, kteří byli učeni Cyrilem a Metodějem, připraveni na vysvěcení na kněze a biskupy.
Konstantin po cestě do Říma onemocněl, byl vyčerpaný i neustálými hádkami se západním klérem, který na něho dotíral kvůli tomu, že se na Moravě slouží bohoslužby v místním jazyce. Západní klerici trvali na tom, že se bohoslužby smějí konat jen hebrejsky, řecky a latinsky. Před svojí smrtí vstoupil Konstantin do kláštera a přijal mnišské jméno Cyril (Kyrillos). Zemřel 14. února 869 ve dvaačtyřiceti letech. Metoděj byl roku 869 vysvěcen na prvního „arcibiskupa moravského“. Po smrti knížete Rostislava se vrátil na Moravu a dokončil překlad Bible. Kvůli své těžké nemoci jmenoval svým nástupcem biskupa Gorazda.
Metoděj zemřel 6. dubna 885 ve věku 63 let. Po jeho smrti se vrátil z Říma švábský duchovní Wiching a ujal se s velkou brutalitou církevních záležitostí. 
Nový arcibiskup Gorazd byl spolu s mnoha jinými uvězněn. Staroslověnsky vzdělaní kněží a mniši (bylo jich na dvě stovky) byli doslova vyvedeni v okovech ze země, protože se odmítli podřídit papežovu usnesení a nechtěli zradit odkaz svého učitele. Odešli do Čech, Polska a Bulharska. Vznikající slovanská vzdělanost tím utrpěla velkou ránu, ale prosadila se díky bulharskému knížeti Simeonovi. Symeon již jako bulharský car prohlásil řeč bulharských Slovanů za státní jazyk a zavedl ho do církve a škol. Ve své zemi přijal Metodějovy žáky vyhnané z Moravy a poskytl jim důležitá místa v církvi. V důsledku rozvoje kultury, ke kterému poté došlo, bývá toto období označováno jako zlatý věk bulharského písemnictví a slovanské liturgie. Jeho centrem se stalo nové hlavní město Preslav, které Symeon založil.
Metodějův hrob na Moravě se snažily najít celé generace historiků a archeologů, až ve 20. století bylo objeveno ve zdi baziliky v Mikulčicích místo (označované jako hrob 580), které podle některých historiků mohlo patřit Metodějovi. Ostatky nebyly nalezeny (na Metoděje byla uvržena klatba a z hrobu byl krátce po smrti přemístěn), ale předměty zde nalezené dokládají, že pochovaný patřil k nejvyšší společenské vrstvě Velké Moravy. Datování nálezu: Jednoznačně poslední čtvrtina 9. století.
